Jiří Vaněk




1965 - 1971 - výtvarná studia v ateliéru sochaře Valeriána Karouška
1971 - 1974 - studia v restaurátorském ateliéru Výtvarných řemesel
od r. 1978 člen Fondu výtvarných umělců
Člen Asociace restaurátorů
Člen Syndikátu výtvarných umělců
Člen Sdružení sochařů ČMS
Člen Jednoty umělců výtvarných

Svobodné povolání od roku 1974

Jiří Vaněk, sochař, malíř a umělecký restaurátor, působí na české výtvarné scéně už čtyři desítky let. A už čtyři desítky let dokáže překvapovat a okouzlovat stále se rozšiřující okruh zájemců o své dílo. V prvé řadě silou vnitřního magnetismu malířských a sochařských prací a vytříbenosti výtvarného rukopisu. Ale také přemýšlivým dotahováním jednotlivých děl pomocí dalších výrazových prostředků, které umocňují jejich působivost. Počítá s tím, že jeho skulptury dotvoří prostředí, v němž jsou umístěny, a že jejich účinek podtrhne malba. A jeho obrazy jsou zase často cizelovány něčím tak nehmotným a současně konkrétním, jako je verš.
  Jiří Vaněk ve své tvorbě programově využívá elementární jazyk archetypů, znaků a barev, jejichž pomocí se snaží o oživení těch často zapomenutých vazeb, které spojují dnešního člověka s přírodou a s jejichž pomocí může nalézt cestu k sobě samému. To v případě jeho sochařské tvorby mimo jiné znamená, že svou pozornost obrací především ke dřevu, stromům a kamenům, pradávným symbolům rezonujícím v hlubokých vrstvách lidské psychiky.
  Co se týče malby, klade důraz na tvarosloví a působivost barev: mistrovsky pracuje s jejich sugestivní a emoční hodnotou a významovostí. Prostřednictvím barevných valérů, podobajících se hudebním stupnicím, přitom ani tak nezachycuje skutečnost jako její obsah – už proto, že vnější rysy ji definují jen přibližně, zatímco vnitřní významy ji vystihují přesněji. Abstraktní jazyk jeho barev je tak ve své účinnosti velmi konkrétní: je to jazyk lidských emocí, jazyk, který přímo oslovuje jednotlivé roviny lidské psychiky. Jeho obrazy tak nejsou nepodobny mikroi makrosnímkům stavu lidské duše, snímkům zachycujícím její radost, melancholii, ctnosti i hříchy, vědomí a podvědomí, včetně prvků reality, které se do nich promítly. Proto může být Jiří Vaněk jednou mystik a podruhé skeptik. Proto může někdy soucítit, jindy ironizovat a pohrávat si. Implicitně přitom usiluje o naplňování dvou fenoménů: řádu a krásy. Ty ztotožňuje s pojmy rovnováha, harmonie, míra.
  Zbývá dodat, že výtvarné postoje Jiřího Vaňka se formovaly v šedesátých letech pod vlivem sochaře Valeriána Karouška. Ten Jiřímu Vaňkovi předal, kromě jiného, především lásku a respekt k přírodě nejen ve smyslu krajiny, ale i jako proudu tvůrčí energie. Studia v restaurátorském ateliéru Výtvarných řemesel pak naučila Jiřího Vaňka v tom nejlepším slova smyslu rovněž řemeslu a preciznosti.
  Dnes tu stojí vyzrálý autor, který mám za sebou více než padesátku výstav, řadu veřejných realizací a je zastoupen v četných sbírkách. Umělec, který mnohokrát prokázal své schopnosti a který má své pevné místo v souřadnicích současné výtvarné scény.

PhDr. František Malina